evoye
Walon (Rifondou)Candjî
EtimolodjeyeCandjî
Aplacaedje di : «e» + «voye».
PrononçaedjeCandjî
- AFE :
- diferins prononçaedjes : /ɛ.ˈvõj/ /ɛ.ˈvoːj/ /ɛ.ˈvɔj/ /ɛ.ˈvɔ̃j/ /ɛ.ˈvuːj/ /a.ˈvoːj/ /ɛ̃.ˈvɔj/ (betchfessî oy)
- prononçaedje zero-cnoxheu : /ɛ.ˈvõj/ aschoûtez lu
- Ricepeures : nén rcepåve
AdviebeCandjî
evoye (nén candjåve)
- metou (metowe) sol voye po-z aler å lon.
- Vo nos la evoye
- nén la.
- Il est evoye.
- Elle est tofer evoye.
- I dmeure lontins evoye.
- Li viye bribeuse bouxhe a l' måjhon d' on botchî, Mins l' botchî est evoye a messe — F. Dewandelaer (fråze rifondowe).
Cisse pådje u ci hagnon ci est co a scrire, u a mete d’ adrame. Si vos avoz des cnoxhances so l’ sudjet, vos l’ ploz fé vos-minme.
- k' a nd alé (+ viebe).
- Il est evoye doirmi.
- Dj' esteu evoye fener.
- F. parti.
- å lon.
- Va-z è evoye ! F. va-t-en ! >> vo l' la å diåle evoye: il est evoye foirt lon.
- F. au diable vauvert.
- bén avancî (eye) po reyussi dins on mestî, dins s' manaedje, bén escourci (eye), tot djåzant d' on moteur.
- Il est evoye, asteure k' il a atchté s' måjhon.
- Vola l' moteur evoye, ci côp ci.
- F. bien parti(e).
- cåzu sô.
- Cwand dji l' a cwité, il esteut ddja bén evoye; et i nd ont co seur riboevou après.
- F. saoul(e), ivre.
- mwais, mwaijhe, k' est ki s' måvele.
- Vo l' la evoye; ti nel såreus råjhner. F. enfiévré(e), exité(e), fâché(e), emballé(e). >> Vo l' la evoye so s' tchôd cayô: vo l' la ki monte e smince (ki s' mwaijhixhe).
- F. flambant de colère, hyperexcité.
- edoirmou (owe). Ni fjhoz pont d' brut, la l' gamene evoye.
- (evoye po todi) moirt, moite.
- Ci côp ci il est bén evoye: dins wai d' tins, i s' vont apougnî po l' eritance.
- Dispoy ki s' feme est evoye , il est tot disbårté. >> Bén il a stî rade evoye: il a morou sins esse malåde, k' on n' sî atindeut nén.
- F. mort inopinément.
- toumé (-êye) flåwe, tcheyou (owe) dins les pemes.
- Gusse est bén evoye; il a d' l' aiwe plin l' boke et i fwait des gargouyes; on lzî creye: "Houmez l' aiwe foû del boke !" (E. Pecheur).
- rl a: toumer evoye.
- F. évanoui(e).
- flåwe tot djåzant des ouys, des orayes.
- Dj' a m' vuwe si evoye, savoz !
- F. faible, affaibli(e), déficient(e).
- k' a peté, tot cåzant d' ene tchedje esplozive.
- Li mene n' est nén evoye.
- F. éclaté(e).
- houte, fini (eye).
- L' ivier est evoye.
- F. fini(e), terminé(e).
- distindou (owe) tot djåzant d' on feu. Pocwè ki l' feu est evoye ? éteint(e).
- assoçné a on viebe po fé ene vierbire, ki l' sinse est diferin do mwaisse viebe. Il a corou evoye come on fonnet. Ça a stî on bizaedje-evoye djenerå.
RatourneuresCandjî
- dj' estans evoye dijhêye po s' mete e-n erote " On y va ? ".
Mots d’ aplacaedjeCandjî
- todi-evoye
- Loukîz a : Vierbire avou evoye
RatournaedjesCandjî
± sol voye po-z aler å lon
± nén la
Mot-fråzeCandjî
evoye (nén candjåve)
- dene l' ôre d' end aler.
- F. partons ! en route !
- So on postea, on pleut lére: CAMBRAI, a ene dijhinne di kilometes... Evoye, nozôtes... (P. Rousselle).
>> Hay evoye !: rafoircixh l' ôre d ' endaler. Ladso, hay evoye, nozôtes, po Xhoutsiplou ! Ça fwait k' on va fougnî dvins tos les ridants po trover ene plakete, cori dins tos les colidôrs, ricopyî çou k' on nd a mezåjhe, rivni, ricopyî tot li bazår so si deure plake et hay evoye !. — L. Hendschel. F. allez, en avant ! >> evoye po les waides°.
- a l' ouxh ! (ôre po tchessî ene djin).
- Alez, evoye di cial, vos, rénnvåt !
- F. dehors!
CodjowasCandjî
evoye
- indicatif prezintrece, prumire et troejhinme djins do singulî, do viebe « evoyî ».
- suddjonctif prezintrece, prumire et troejhinme djins do singulî, do viebe « evoyî ».
- kimandeu prezintrece, deujhinme djin do singulî, fôme camaerådrece, do viebe « evoyî ».